PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A máme tady další zápis od těchto finských výtečníků. Obě desky, které následovaly po velkém koncertním návratu v roce 2002, se staly v rámci možností úspěšnými a tak nebyl důvod v nastoleném směru nepokračovat. Novinka „Street Poetry“ (2007) tak jen upevňuje pozice a nepřináší žádné výrazné překvapení či stylový odklon. Prostě další poctivá rock ´n´ rollová práce, kterou očekával každý zasvěcený příznivec jejich pověstné barové poetiky.
HANOI ROCKS patří spíše ke skupinám koncertním, protože teprve jejich živá vystoupení naplno odkrývají velký hráčský potenciál a to zejména obou kytaristů, kteří platí za velmi sehraný tandem. Ať už tedy mluvím o většinovém skladateli a mistru jímavých, avšak krátkých sól Andy McCoyovi nebo o relativním novicovi v jejich řadách Cony Bloomovi, který se stará především o úderné riffy a samozřejmě o výraznou image, jde o mistry ve svém oboru. Novinka je možná nejslabší ze všech tří pocomebackových děl, ale i tak neklesá do bahna současného rockového průměru. Věčný obdivovatel skotských NAZARETH – blonďatý frontman Michael Monroe – zde znovu drtí hlasivky nejen svým hovězím křaplákem, ale přichází i z podstatně jemnějším výrazem a do toho ještě stačí nějakou skladbu obohatit typickým sólem na saxofon („Worth Your Weight In Gold“) nebo foukací harmoniku („Tootin´Star“), které samozřejmě velmi zdatně ovládá. Tento nezdolný snílek a rock ´n´rollový workoholik vyje v „Transcendental Groove“ jako do běla vyfetovaný Iggy při odvykací kůře. Zpočátku mne zaskočil pilotní singl „Fashion“, který sice působí na poměry kapely velmi učesaně, ale jinak jde o příjemný hitík, postavený na líbivém kytarovém partu, který by mohli za určitých okolností postřehnout i fanoušci třeba takových HIM, ale tohle přirovnání mi jde na druhou stranu trochu proti srsti, protože HANOI ROCKS jsou kapelou podstatně ryzejší, více spjatou s blues i punk rockem. To nejlepší zde představují našláplé písně „Worth Your Weight In Gold“ a „Highwired“, které navazují na největší klasiky z prvního předrozpadového období. Povedla se i hospodská halekačka „This One´s For Rock ´n´ Roll“ plná otřepaných klišé, obsahující výrazný refrén i atmosférou všeobecné rockové pospolitosti. Dál potěší netradiční „Power Of Persuasion“ s dechovou sekcí a funky vokály nebo naopak hrubozrnější jízda „Powertrip“, kterou tipuji jako koncertní tutovku. Podtrženo a sečteno – pestrobarevní cirkusáci z HANOI ROCKS vyvrhli do polárního mrazu další povedené rockové album s pálivou příchutí finské vodky a dokázali, že ještě nepatří do starého železa, byť se jim padesátka zakrátko také nevyhne.
Nevím, jak dlouho to tahle parta spolu vydrží táhnout, ale pakliže se jim bude i nadále dařit jednou za dva roky vydat takto standardní kolekci nových písní, budu velmi spokojen. Už teď se těším na některou z jejich koncertních zastávek v sousedním Německu. HANOI ROCKS patří ke skupinám, kterým se prostě comeback se vším všudy vydařil, což nebývá v tomto stylovém ranku zrovna pravidlem, vždyť i podstatně známější a úspěšnější jména si při opětovném vzkříšení vylámala všechny zuby (THE STOOGES) nebo se k ničemu zatím nedokopali (GUNS ´N´ ROSES).
Potulný rock ´n´ rollový cirkus na své další zastávce… Kabaretní dekadence, chlast, pudr a benzín, ale hlavně zkušenost a kompoziční nadhled.
7 / 10
Michael Monroe
- vokál, saxofon
Andy MC Coy
- kytara
Cony Bloom
- kytara
Andy „A.C.“ Christell
- baskytara
Lacy
- bicí
1. Hypermobile
2. Street Poetry
3. Fashion
4. Highwired
5. Power Of Persuasion
6. Teenage Revolution
7. Worth Your Weight In Gold
8. Transcendental Groove
9. This One´s For Rock ´n´ Roll
10. Powertrip
11. Walkin´Away
12. Tootin´Star
13. Fumblefoot And Busy Bee
Street Poetry (2007)
Another Hostile Takeover (2005)
12 Shots On The Rocks (2003)
The Great Rock N Roll Divorce (live) (1985)
All Those Wasted Years (live) (1984)
Two Steps From The Move (1984)
Back To Mystery City (1983)
Oriental Beat (1982)
Self Destruction Blues (1981)
Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks (1981)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Demolition Records
Stopáž: 44:50
Produkce: Hanoi Rocks
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.